Významné památky

Říčanský hrad

Významnou dominantou města je dodnes zřícenina kdysi výstavného a honosného hradu z druhé poloviny 13. století, doby posledních Přemyslovců. Více než století jeho vrcholné slávy ve 14. století, ukončili husité, kteří jej v roce 1420 při svém tažení proti odpůrcům svého vyznání vyplenili. Hrad vystavěný podle vzoru tehdejších hradů královských následně pomalu chátral a byl postupně rozebírán na stavební kámen. Až zhruba do poloviny 19. století byla břidlice z hradu jistě nejpoužívanějším stavebním materiálem, z něhož byla vystavěna většina historických budov ve městě.

Na náměstí, jehož půdorys je pro svou vzácnou ranně gotickou parcelaci předmětem památkové ochrany, najdeme kostel sv. Petra a Pavla. Postaven byl zřejmě souběžně s hradem někdy kolem roku 1260-80. Klenby nenápadné kaple v jeho interiéru zdobí fresky z doby kolem r. 1400. Jeho současná neoklasicistní podoba je z roku 1900.

Nedaleko kostela můžeme obdivovat Mariánský sloup z roku 1699. Je zmenšeninou původního Mariánského sloupu z pražského Staroměstského náměstí a je druhou nejstarší památkou tohoto typu v ČR.

Mimo centrum nalezneme zvláštní budovu, která se podobá zámku: Olivovna byla založena v roce 1890 manželi Olivovými jako vychovatelna pro zanedbané a opuštěné děti. Dnes slouží jako dětská léčebna respiračních chorob pro děti z celé republiky.

V moderní době se město začalo razantně rozvíjet po vybudování c.k. železniční dráhy Praha – Vídeň v roce 1869. V té době se zde začaly stavět luxusní vily, rekreační a sportovní zařízení, hostince, tančírny a odpočinkové pavilony.

Říčany se staly vyhledávanou turistickou lokalitou. Ambicí říčanských bylo stát se jakýmisi „slunečními lázněmi“ se zdravým vzduchem, krásnou přírodou a rozličnými možnostmi vyžití v bezprostředním okolí tehdy již silně zprůmyslněné a znečištěné Prahy.

Na konci třicetileté války v Říčanech zůstaly snad jen dvě nebo tři obydlené usedlosti. Všichni ostatní obyvatelé zemřeli nebo museli uprchnout. Byla to katastrofa, která nemá v dějinách města obdoby.

Kostel sv. Petra a Pavla

Mariánský sloup

Zlacená socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) uprostřed Masarykova náměstí shlíží s vrcholu sloupu na kamenném soklu chráněném masivním kamenným zábradlím. Panna Maria má sepjaté ruce, kolem hlavy svatozář s deseti hvězdičkami a stojí na zeměkouli obtočené hadem s jablkem v tlamičce (symbol vítězství nad prvotním hříchem). Socha z r. 1699 je zjednodušenou variantou mariánského sloupu sochaře Jiřího Bendla z roku 1652, který až do svého násilného svržení v roce 1918 stával na pražském Staroměstském náměstí. Kdo je autorem říčanského sloupu, kdo ho objednal a proč, není známo. Obvykle se však takové sloupy stavěly jako díkuvzdání za odvrácení nějaké pohromy, většinou moru nebo války. V době jeho stavby byl teprve druhým podobným sloupem v Českých zemích.

Říčanský mariánský sloup je druhým nejstarším v Čechách.

Stará radnice

Radnice je zmiňována už v prvním popisu městečka Říčany z roku 1565. Každé další století pak přineslo novou budovu. V polovině 19. století došlo na našem území k výrazným reformám ve státní správě. Říčany, do té doby poddanské městečko panství Uhříněves, se r. 1855 staly sídlem politického okresu pro devadesát obcí a téměř 30 000 obyvatel.

Vyvstala potřeba samostatné radniční budovy, která by se stala důstojným sídlem okresního soudu, berního úřadu a okresního hejtmanství. Proto byla roku 1864 uprostřed náměstí postavena reprezentační dvoupatrová budova, dnes nazývaná stará radnice. S ní těsně sousedí bývalá budova soudu, která stojí na místě dřívější městské šatlavy.

Na východní zdi staré radnice je osazen památník národního osvobození a padlých v obou světových válkách s pískovcovým reliéfem podle návrhu sochaře Břetislava Bendy.

Pod starou radnicí se nachází sklep, který může být starší, než je současná podoba budovy. Předpokládáme, že sklep byl součástí základů předchozí stavby z 18. století.

Říčany byly vykonavatelem tzv. hrdelního práva. V minulosti tedy město bylo i sídlem kata, který na vršku na místě dnešního hřbitova vykonával exekuce. Nešlo vždy o popravy, ale často také o různé hrůzyplné tělesné tresty. Kat sídlil v katovně pod hradem, kde jeho rodina hospodařila v rozsáhlé najaté zahradě. Budova katovny vzala za své v polovině 20. století a byla poslední budovou ve městě, která ještě mívala doškovou střechu.

Na radničních hodinách byly až do počátku 20. století zaměněné hodinové a minutové ručičky. Hodinu tak ukazovala dlouhá ručička, minutu pak ta krátká.

Mýto

Nejstarší dochovanou budovou v Říčanech je dům č. p. 44 v ulici 17. listopadu. Dům, nazývaný po jednom z prvních majitelů „U Čechů“, byl postaven roku 1706 na obecním pozemku jako budova mýta. Jak známo, mýto bývalo místo, kde se vybíral stejnojmenný poplatek za používání cest, silnic nebo mostů (dnes dálnic či tunelů). Ve středověku se tak nazýval i poplatek, který vybírala místní vrchnost na stanovených místech za ochranu, například při průchodu panstvím. Také se vybíralo clo za dovezené zboží, které bylo ve městě nabízeno na prodej. Budova bývalého říčanského mýta byla v nedávné době zrekonstruována a moderně upravena.

Říčany se nacházely na starodávné obchodní stezce, po které do Prahy putovaly karavany se solí. Přes Říčany také vedla cesta do kláštera v Sázavě. Domníváme se, že i toto jsou důvody, proč právě zde vznikl hrad. Měl tyto důležité obchodní i duchovní tepny chránit.

Muzeum Říčany

Vzniklo v roce 1908 rozhodnutím obecního zastupitelstva v Říčanech ku příležitosti oslavy 60 let panování císaře Františka Josefa. Několikrát změnilo své působiště, až téměř po čtyřiceti letech získalo důstojné prostory pro své působení ve vile věnované mecenáškou Růženou Klímovou. Jeho počátky jsou spojeny s význačnou osobností místní kultury a řídícího učitele Aloise Mudruňky, po němž dlouho neslo jméno.

Muzeum má dlouhou historickou tradici, ale neustrnulo v minulosti. Dnes je moderní živou institucí, která místní lidi baví. Navštěvují jej především školy a rodiny s dětmi, ale mnohé nabízí i milovníkům historie, lokálním patriotům i pamětníkům.

Muzeum Říčany je hojně navštěvovanou i odborně uznávanou institucí. Zaměřuje se zejména  na rodiny s dětmi a školy. Ačkoliv rozloha vilky, ve které muzeum sídlí, neumožňuje zřízení stálé expozice, muzeum hojně pořádá krátkodobé výstavy, které k návštěvníkům promlouvají pomocí zážitků. Muzeum se také zaměřuje na pořádání programů pro školy a vzdělávání pedagogů. Jeho přírodovědné a ekologické zaměření prohlubuje vztah místních k přírodě a podporuje zodpovědnost k přírodě. Systematicky se také věnuje podpoře a rozvoji řemeslné tvorby prostřednictvím vlastní metody tzv. tvořivé hry, kterou úspěšně „vyváží“ do škol a školek v celé ČR.

Muzeum Říčany také pořádá přednášky s historickou tématikou, poučné i zábavné akce pro širokou veřejnost, sdružuje v Klubu přátel zdejší mecenáše, patrioty a pamětníky, a zodpovědně pečuje o sbírkový fond. Ten tvoří 24 000 položek a je uložen v budově bývalé školy v nedalekých Jažlovicích. Část sbírek je vystavována v rámci sezónních výstav projektu Špek sezóny.

Nádraží

Na rozvoj Říčan měla velký vliv stavba železniční tratě Praha-Benešov roku 1869. Ta byla součástí železnice vedoucí do Vídně. O pět let později získaly Říčany svou první, zatím přízemní nádražní budovu. To mělo zásadní význam pro růst města i vznik říčanské rekreační oblasti. Železnice přiblížila Říčany Praze, protože umožňovala každodenní dojíždění do zaměstnání a současně otevřela zdejší oblast pro rekreaci Pražanů. A že se železnice měla k světu! Před první světovou válkou dojíždělo do Říčan denně šestnáct vlaků, které přepravily 150 000 lidí ročně. Roku 1937 už to bylo dvacet pravidelných vlakových spojů oběma směry, kterými denně dojíždělo do Prahy 1 900 pracujících a studentů. Původní nádražní budova by takovému náporu cestujících dávno nestačila, proto byla už roku 1894 přestavěna na patrovou.

Zavedení železnice změnilo běh dějin Říčan. Z městečka se stala vyhledávaná rekreační lokalita. Na rozdíl od jiných míst na trati Praha-Benešov zde nevznikla žádná průmyslová zóna; naopak zde jako houby po dešti začaly růst vily, letní byty, rekreační objekty, sportoviště či hotely.

U památné lípy

Starobylá ves Radošovice je poprvé zmiňována v Zemských deskách k roku 1357. Rozvoj říčanské rekreační oblasti počátkem 20. století znamenal i značný územní růst Radošovic, který vyvrcholil jejich připojením k sousedním Říčanům. Také tvář obce se rozsáhlou moderní vilovou zástavbou značně změnila. Vesnickou minulost dnes připomíná už jen bývalá radošovická náves, malebné náměstíčko U Památné lípy, na kterém jakoby se zastavil čas. Jeho ozdobou jsou litinový kříž na pískovcovém podstavci z roku 1872 a starodávná kaplička se zvonkem. Na nedalekém náměstí Československé armády, už uprostřed prvorepublikové zástavby, stojí pomník padlým v první světové válce s bronzovou plaketou prvního presidenta Československé republiky T. G. Masaryka od Františka Lhotáka z roku 1921 a s později připojenými jmény obětí druhé světové války.

Koupaliště Jureček

Na koupališti Jureček s jeho dřevěnými kabinkami a starosvětským půvabem si dodnes návštěvník připadá jako ve filmu Rozmarné léto. Malebný rybník u lesa působí dojmem, jako by zde byl odjakživa. Ve skutečnosti ho dala nákladem půl milionu korun zřídit ve dvacátých letech 20. století radošovická obec ve snaze o větší rozvoj letoviska. V srpnu roku 1934 u něj otevřeli koupaliště s hostincem, které se okamžitě stalo vyhledávaným cílem výletníků. Nabízelo nejen vodní radovánky, ale také hudbu, tanec, zábavní programy, dobrou kuchyni, tenisové kurty a v zimě kluziště. Oblíbila si ho i řada tehdejších známých umělců – například Ljuba Hermannová, Jiřina Štěpničková nebo František Smolík. Nejmilejším hostem tu však byl Oldřich Nový, který si dokonce v sousedství pro svoji rodinu pronajal domek. Koupaliště i restaurace se jmenují po Antonínu Jurečkovi, který se tu staral o hosty téměř od počátku až do roku 1958.

Koupaliště Jureček je jako nefalšovaná prvorepubliková plovárna. A ať už si chcete dát pivo a klobásu, nebo zajít do luxusní restaurace, přijdete si zde na své!

V roce 2008 došlo k obnovení věhlasu tohoto koupaliště. Nový provozovatel zde zrekonstruoval restauraci, která je hlavním lákadlem pro místní i turisty. V areálu bylo postaveno nové dětské hřiště, zasazena nová tráva, vybudováno hřiště na plážový volejbal, dětské hřiště a další prvky pro sportovní aktivity. Renovací prošel také kiosek, který nabízí návštěvníkům jednoduchá jídla a občerstvení.

Olivovna

Pro zdravé mikroklima, doporučované i proslulým lékařem MUDr. Josefem Thomayerem, byla v Říčanech 18. října 1896 významným pražským měšťanem a mecenášem Aloisem Olivou a jeho ženou Louisou otevřena „Vychovatelna manželů Olivových“. Jejím účelem bylo: „(…) Ujímati se především dítek mravně zanedbaných, jimž hrozí vážné nebezpečí úplné mravní záhuby. (…) Teprve v druhé řadě připouští se také přijímání takových dítek, za něž přimlouvá se pouhá osiřelost a chudoba. Ústav béře na sebe povinnost nahradit jim domov, starati se o přiměřené jich zaopatření fyzické, poskytovati jim potřebného vzdělání školního, zušlechťovati jich mravní povahu a připravovati je pro život praktický s náležitým ohledem na schopnosti a potřeby každého z nich.“

O blaho a výchovu osmdesáti dívek a čtyřiceti chlapců se staralo sedmnáct osob včetně učitelů, kněze a ponocného. Součástí ústavu byly školní třídy, ústavní kaple, ubytování pro personál i park se zahradou. Chod zařízení byl financován předně z Olivovy nadace pozůstávající z výtěžku z pěti pražských domů, dále pak z ošetřovného placeného na děti a z výtěžku práce chovanců na přilehlém hospodářském objektu se stájemi, chlévy, sýpkami, poli a ovocným sadem.

Roku 1926 se Olivovna stala dětskou ozdravovnou hlavního města Prahy, po druhé světové válce dětskou plicní ozdravovnou a počátkem 80. let byla přeměněna na Léčebnu respiračních onemocnění dětí. Roku 1990 obnovila svou činnost Olivova nadace.

Olivovna nevypadá jako léčebna, ale jako bizarní zámek z nějakého filmu! A hned za ní začínají říčanské lesy, ve kterých se můžete ztratit klidně na celý den.

Marvánek

Říčany se na přelomu 19. a 20. století staly pražským letoviskem, ale proti jiným rekreačním lokalitám měly jednu nevýhodu – nedostatek koupacích ploch. Proto město nechalo roku 1934 obnovit starodávný rybník Marvánek a o tři roky později na něm otevřelo velké moderní koupaliště s pláží a odděleními pro plavce, neplavce a děti. K vybavení patřily kabiny se střešní terasou, sprchy, skokanský můstek, skluzavka, řada zábavních zařízení a restaurace. V letních sezónách se tu pořádaly slavnosti a plavecké závody. V zimě byl Marvánek využíván jako zimní stadion pro bruslení i hokej. Koupaliště sloužilo svému účelu dlouhá desetiletí, až zcela zchátralo. Dnes slouží rybník Marvánek jako přírodní neupravené koupaliště.

Kostel sv. Václava v Jažlovicích

Ves Jažlovice, dříve nazývaná Žežlovice, leží 3,5 km jihozápadně od Říčan. Bývala zde tvrz, připomínaná v 16. století. Ve východní části obce stojí původně románský kostel sv. Václava s podkovovitou apsidou a o něco mladší válcovou věží. Původní románská rotunda (dnes apsida) byla ve 13. století zčásti ubourána a rozšířena o loď z velkých kvádrů. Kostel byl postupně zbarokizován a jeho loď roku 1854 opět rozšířena. Uvnitř kostela stojí za zhlédnutí v nedávné době objevené gotické fresky z počátku 15. století. Před kostelem se nachází zajímavý částečně zchátralý hřbitov, už dávno nepoužívaný. V současnosti probíhá bádání, které by mohlo vydat další tajemství o kostele, který byl jedním z prvních v Čechách.

Naučná stezka „Říčansko“

Naučná stezka seznamuje návštěvníky města Říčany s některými jeho pamětihodnostmi a s přírodou v jeho nejbližším okolí. Nenáročnou vycházku, dlouhou necelých 9 km, zvládnou i méně zdatní turisté. První stanoviště je v centru Říčan, u staré radnice na Masarykově náměstí. Stezka zpočátku prochází městem, pak okolními lesy a nakonec se obloukem vrací zpátky do Říčan ke koupališti Jureček. Celá vede po dobře schůdných městských, polních a lesních cestách, vhodných i pro děti. První tři z jejích celkem osmnácti zastavení jsou věnována historii a kultuře, poslední pak kultuře a obecné problematice životního prostředí. Všechna ostatní zastavení jsou tematicky zaměřena na přírodu a činnosti s ní spojené: stromy, rybníkářství, botaniku, savce, mysl