Říčanský hrad

Takové politické postavení však vyžadovalo odpovídající, dostatečně reprezentativní sídlo a dalo podnět ke stavbě hradu (patrně v letech 1260–1270). V písemných pramenech se Říčany poprvé nezpochybnitelně připomínají k roku 1289. Sídelní areál Říčan v té době tvořil hradní komplex, kostel (dnešní kostel sv. Petra a Pavla) a osídlení na náměstí, případně při obchodní stezce v dnešní Široké ulici. Městské centrum si od středověku zachovává v podstatě stejný tvar, dokonce i rozparcelování pozemků na Masarykově náměstí do značné míry stále ctí původní středověké rozvržení.

Páni z Říčan a výjimečná podoba hradu

Přídomek z Říčan začal s jistotou užívat až Ondřejův vnuk Oldřich, který byl v letech 1309–25 nejvyšším zemským sudím, tedy jedním z předních představitelů království. Po dalších bezmála 100 let se rod pánů z Říčan držel v popředí politické elity Českého království. I další nástupci Ondřeje a Oldřicha zastávali vysoké státní úřady a patřili k nejvěrnějším stoupencům českých králů. Páni z Říčan kromě vojenských a soudních funkcí zastávali také například funkce komorníků, tedy správců královské pokladny. Své místo na výsluní si udrželi i po nástupu Lucemburků na trůn.

Erb pánů z Říčan představovaly tři bílé leknínové listy spojené stonky uprostřed červeného štítu, takzvaný trojlist. Stejné tři listy, položené mezi dvě červená křídla, sloužily i jako klenot několika rodových linií. Štít se třemi leknínovými listy je dodnes znakem města Ledeč nad Sázavou jako památka na někdejší pány Ledečské z Říčan. Starší provedení erbu můžete najít na píseckém hradě a v kostele v Dolních Jirčanech. Na rozdíl od většiny dalších českých rodů se nám u pánů z Říčan nedochovala tzv. erbovní legenda. Netušíme tedy, jaký význam leknínový trojlist má. Můžeme se domnívat, že odkazuje k rybníkům pod hradem (dodnes se dochoval jen Mlýnský, Lázeňský rybník byl v 19. století vysušen), které zastávaly zásadní strategickou roli při obraně hradu a zároveň poskytovaly prostor k výnosnému hospodaření.

Rodový hrad

Říčanský hrad patří mezi nejvýznamnější stavby české hradní architektury doby posledních Přemyslovců. Vznikl v době, kdy se polodřevěná šlechtická hradiště nahrazovala bytelnějšími gotickými hrady a je tedy ukázkou nejstarších kamenných hradů na našem území. Hrad je vystavěn podle vzoru tehdy nejpokročilejší varianty hradního typu sasko-hesenského, u které se dříve volně stojící obranná a zároveň obytná věž (donjon) přimyká k hradební zdi a současně se objevuje hradní palác spolu s dalšími budovami.

Podoba Říčan se však z kontextu šlechtické hradní architektury 2.pol. 13.století vymyká, a to jak užitím čtverhranné věže, tak celkovou dispozicí s obvodovou zástavbou. Nápadné je i velmi kvalitní provedení architektonických článků ukazující na práci královské huti. Jen zámožný šlechtic z nejbližšího okolí panovníka si mohl dovolit postavit takovouto miniaturu královského hradu. Jsou známy jen dva případy – hrady Říčany a Vízmburk. Říčany tak představují jeden z absolutních vrcholů šlechtické hradní konstrukce 13. století.

Podoba šlechtického sídla

Hrad přibližně oválného tvaru stál na širokém ostrohu. Byl chráněn nevysokým srázem, mohutnou hradbou o výšce dvou podlaží, ze tří stran důmyslně vybudovanou soustavou rybníků (z kterých dnes existuje už jen jediný) a proti městu hlubokým příkopem s valy. Jádru hradu výškově dominovaly dvě dosud částečně dochované stavby – donjon a palác. Donjon říčanského hradu byla čtyřhranná a pravděpodobně dvoupatrová věž s plochými stropy o síle zdí 2,7 metru. Stál v místě vstupu z předhradí do vnitřního hradu. Z obou stran k němu přiléhaly další stavby.

Nad ní měl palác hlavní sál vytápěný krbem, zaklenutý třemi poli křížové klenby a přístupný z podstřeší sousedního obytného křídla. Druhé patro osvětlovala dvě gotická sdružená okna s trojlisty kružeb ve vrcholech. V hlubokých výklencích pod nimi byla kamenná sedátka. Zde se soustředil veškerý život hradního pána a jeho rodiny. Sál byl vybaven nejnutnějším nábytkem, k němuž patřily podél zdí rozestavěné truhlice, které sloužily jako šatníky i prádelníky a zpočátku i jako postele, dále několik židlí a velký stůl. Součástí vybavení býval i prevet – záchod v arkýři na krakorcích s přímým odpadem podél vnější zdi. V této místnosti se spalo, jedlo i pracovalo. Přijímali se tu hosté, ale také se zde rodily děti a právě tady se i umíralo. Členové rodiny tu žili bez jakéhokoliv soukromí. Palác krylo podstřešní patro – dřevěná konstrukce se sedlovou střechou ovinutou ochozem s kamenným cimbuřím.

Husitské války a odchod pánů z Říčan

Počátkem 15. století sídlil na říčanském hradě katolický šlechtic Diviš z Říčan, stoupenec českých králů i císaře Zikmunda a aktivní protivník husitů. V roce 1415 sice podepsal spolu s mnoha dalšími šlechtici výzvu směřovanou Zikmundu Lucemburskému, v níž čeští pánové vyzývají uherského panovníka k přímluvě za propuštění Jana Husa z vězení v Kostnici, ale politická loajalita pánů z Říčan nakonec převážila náboženské sympatie. Po pražské defenestraci Diviš z Říčan dokonce umožnil Zikmundovým vojskům přenocovat v podhradí říčanského hradu, když tudy křižáci táhli vstříc bitvám na Vítkově a pod Vyšehradem. Katolíci však v těchto střetech utrpěli zdrcující porážky. V listopadu 1420, několik měsíců poté, vytáhla vojska pražanů a táboritů vedená Janem Žižkou k Říčanům. Husitská vojska Diviše na jeho hradě oblehla. Říčanští byli po necelých 14 dnech obléhání donuceni kapitulovat. Husité hrad nedobyli vojenským útokem, ale de facto se jim podařilo osádku hradu vyhladovět odříznutím od zásobovacích tras a obsazením nechráněného areálu městečka. Diviš byl při odchodu z hradu spolu s rodinou a posádkou tábority zajat a uvězněn. Jedenáct katolických kněží, kterým poskytoval azyl, bylo na příkaz Jana Žižky okamžitě upáleno v nedaleké selské jizbě (nebo hospodě, záznamy se liší). Hrad husité nezničili, ale obsadili vlastní posádkou. Ten pak zůstal v majetku pražanů do roku 1485. Páni z Říčan se na své původní rodové sídlo již nikdy nevrátili…

Říčanský hrad husité dobyli v roce 1420. Bez boje, stačilo prosté vyhladovění posádky. Husitské války pak zamíchaly kartami dějin tak, že se páni na své rodové sídlo už nikdy nevrátili.

Hrad a majetek s ním spojený přešel do cizích rukou, měnil několikrát majitele a hrad patrně nebyl ani obýván, ani udržován. Za Trčků z Lípy (1485-1544) byl již zcela ponechán svému osudu. Roku 1544 se již výslovně uvádí jako pustý. V josefském katastru z roku 1785 je zapsán „starý hrad panský, v kterém samé kamenné lomy se vynacházejí, taky takový bez užitku“.

Říčanský poklad

Pravděpodobně v roce 1419 si neznámý střadatel ukryl v jediném dodnes dochovaném středověkém sklepě na říčanském náměstí své jmění. Do keramického hrnce vložil 348 stříbrných pražských grošů (jeden z nich se později ukázal jako falešný) a hrnec ukryl do kamenné stěny gotického sklepa. Svůj poklad si už ale nikdy nevyzvedl. Předpokládáme, že osud tohoto člověka byl spojen přímo s dobytím říčanského hradu husity, při kterém mohl být zabit nebo zajat. V každém případě místo svého úkrytu nikomu neprozradil. Dům, k němuž sklep přináležel, později zanikl a teprve v 18. století na jeho místě vyrostla nová budova, která se zachovala dodnes. Původní gotický sklep byl objeven až na počátku 90. let 20. století v důsledku průsaku vody a při jeho zkoumání objevila rodina Škábů tento stříbrný poklad. V roce 2018 pak účastník nálezu Martin Škába poklad, který je zřejmě nejcennější památkou říčanského středověku, daroval státu. Vedle nálezů zbraní a dělových koulí je nalezený poklad jedním z mála hmatatelných dokladů dobytí říčanského hradu. Poklad je k vidění v muzeu v Brandýse nad Labem. Muzeum Říčany jej vystavilo v listopadu 2023.

Současná podoba památky

Většina hradů tohoto typu a stáří je dnes zachována jen v půdorysu, nanejvýš s torzem věže. Říčany jsou úplnou výjimkou, protože se dochovalo skoro celé dvorní průčelí a jedna příčná zeď hlavního paláce, a to prakticky v plné výšce. Mimo něj se na říčanském hradě zachovalo nároží donjonu, nepatrná část dvorního zdiva nižší palácové stavby a studna ve středu nádvoří. Většinu ostatního hradu pohltilo okolní městečko, takže jeho někdejší obvod dnes v nové zástavbě už jen stěží rozeznáme. Říčanský hrad byl postupně místními obyvateli rozebírán na stavební kámen. Došlo i k odtěžení břidlicového ostrohu, na kterém stával hradní palác. Rozebírání hradního kamene bylo zastaveno až zhruba v polovině 19. století, kdy si místní obyvatelé začali uvědomovat jeho historickou hodnotu a hrad začal být předmětem častých výletů pražských turistů.

V roce 2000 v areálu hradu proběhl rozsáhlý výzkum prováděný Archeologickým ústavem AV ČR. Ten výrazně přiblížil možnost poznání skutečné podoby hradu. Kromě toho bylo v osmi sondách výzkumu nalezeno přes 6 000 kusů materiálů (keramiky, kostí, kachlů, železa, skla, porcelánu aj.).