Sport v Říčanech

Sportovní kluby v Říčanech: Od historie po současnost

V blízkosti říčanské náplavky se už od konce 19. století formovalo mnoho říčanských sportovních klubů, oddílů a organizací. Ve 30. a 40. letech patřily Říčany mezi sportovní špičku například ve fotbale a hokeji, následované v 60. letech a po roce 2000 zlatou érou ragby. Úspěchy sklízelo město i v jiných netradičních sportovních disciplínách jako box nebo šachy. V současnosti je tato lokalita kolébkou nejrůznějších sportů, které se pyšní senzačními úspěchy a s nadšením je navštěvují děti, mládež i dospělí.

Kromě fotbalového a ragbyové hřiště se podél Říčanského potoka nachází sportovní hala a zimní stadion. Milovníci cyklistiky a běhání se mohou vydat po cyklostezce směrem k rybníku Marvánek. Za ním se rozkládá velký tenisový areál Oáza. Vydejte se s námi po stopách populárních a úspěšných místních sportovních spolků!

Fotbal v Říčanech

Říčanský fotbalový klub začal psát svoji historii již v roce 1901 a patří mezi nejstarší fotbalová sdružení v České republice. Již přes 120 let je kopaná v Říčanech nedílnou součástí našeho života. Díky sportovním nadšencům, kteří nelitovali volného času při práci pro fotbal po celá desetiletí, se klub udržel až do současnosti.

Klub založili místní studenti pod názvem Sportovní klub Říčany. K výkopu, který byl vskutku historickým okamžikem, fotbalisté použili rozlehlé Masarykovo náměstí. První sportovní klání se uskutečnilo s SK Union Žižkov, které skončilo porážkou 0:4. Zpočátku se hrálo na různých pozemcích, třeba na louce pod hradem, na místě dnešního ragbyového hřiště, na Rozpakově (Marvánek), u Pavilónu (RAJ) a jinde. Více jak 10 let museli fotbalisté čekat na trvalé hřiště. Až v roce 1912 jim obec upravila louku pod jatkami na tržiště.

Od svého založení dosahoval výborných výsledků a ve sportovních kruzích nabývalo jméno Říčan dobré pověsti. Říčanští fotbalisté vyjížděli na úspěšné zájezdy do Českého Brodu, Benešova, Uhříněvsi, Kralup a dalších měst. Velmi úspěšnými byly roky 1908 a 1913. Mužstvo vedl kapitán Václav Barták, který byl zvolen i předsedou klubu.

Během let 1914 až 1918 byla činnost klubu několikrát přerušena a mnoho hráčů odešlo do války. Po ní se klub opět obnovil a v roce 1922 získalo stávající hřiště regulérní rozměry, vznikla klubovna nebo kantýna. Vedle SK Říčany vznikl již v roce 1923 Meteor, do něhož se začlenila v roce 1927 Rudá hvězda. Meteor byl po léta velikým soupeřem SK Říčany, který položil základy k masovému provádění nejenom kopané, ale i dalším význačným sportům. Největšího úspěchu dosahuje první mužstvo v roce 1938, kdy se probojovalo do 1. B třídy. V této době má také klub největší počet členů (250), který však dále vzrostl za okupace po zastavení činnosti Sokola. Všechny sportovní kluby se tak během okupace staly vlastně střediskem sportovní, kulturní i společenské činnosti v našem městě.

Zajímavou kuriositou Říčan je bezesporu výborná úroveň brankářů. Ne zcela náhodou se mluví v Praze i v okolí o tom, že „Říčany jsou líhní brankářů“. Roku 1946 se sloučily dobrovolně dva říčanské kluby, a to SK a SSC Říčany v nový sportovní klub s názvem ČSK Říčany. Mužstvo dosáhlo v této sezóně největšího sportovního úspěchu. Vybojovalo poprvé v historii říčanské kopané účast v mistrovské soutěži I. A třídy. Po reorganizaci soutěží kopané roku 1947 byl klub zařazen do třetí nejvyšší soutěže. V roce 1948 nastala změna názvu na TJ Sokol Říčany.

V 50. letech postihla říčanskou kopanou hluboká krize, která v roce 1953 vyvrcholila. Mužstvo bylo ohroženo sestupem z okresního přeboru do nižší třídy. V podzimní soutěži 1958-59 pomohl hrající trenér Evžen Mencl zkonsolidovat nové mužstvo, které vyhrává 1. B třídu a vrací se do 1. A třídy. Další úpravou soutěží kopané se Říčany na počátku 60. let dostaly do krajského přeboru Středočeského kraje, kde jejich soupeři byly například Lokomotiva Rakovník, Jiskra Poděbrady, Kralupy. Velkou popularitu měl u čtenářů oddílový zpravodaj „Říčany do toho“ vydávaný od roku 1960.

Sezóna 1996/1997 – historický postup do divize
Od té doby až do první poloviny 90. let hrál klub v župních a krajských soutěžích. Roku 1991 se změnil název klubu na nynější FK Říčany. Mezi největší úspěch klubu patří postup v roce 1997 do divize C, kde v prvním roce bojoval klub o postup do České fotbalové ligy. Nakonec se umístil na krásném 4. místě. Další sezónu už formu Říčany neudržely a v roce 1999 spadly do krajského přeboru. V současnosti fotbalový klub zajišťuje chod 9 mužstev v těchto kategoriích: školička, přípravka, mladší žáci, starší žáci, dorost, ženy, muži „A“ + „B“ a stará garda.

V mužstvech aktivně působí téměř 300 aktivních sportovců a snahou klubu je přilákat další mládež do našich řad, aby se mládežnická základna neustále rozšiřovala. Zvýšení počtu dětí a mládeže, které se chtějí věnovat sportu a zdravému pohybu, je hlavním cílem našeho občanského sdružení. Mužstva FK Říčany hrají v soutěžích Středočeského kraje a okresu Praha-východ a vedou si především v mládežnických kategoriích velmi dobře. Fotbal se těší v Říčanech velké popularitě. Proto je základna dětských kategorií velmi početná a trenéři si při postupu do vyšších soutěží mohou vybírat z co nejvíce kvalitních malých fotbalistů. Za FK Říčany hraje i ženský tým. FK Říčany společně s Rugby Clubem Říčany začaly před pár lety spolupracovat na vybudovaní kvalitního a moderního sportovního areálu nejen pro potřeby sportovních klubů, ale pro všechnu mládež v našem městě.

Modernizace fotbalového hřiště i klubu
Fotbalové hřiště má kapacitu 2000 míst (600 sezení a 1400 stání).Od roku 2021 ho zdobí také opravená tribuna vyhovující současným standardům, která poskytla místním hráčům a hráčkám, od těch nejmenších po ty nejstarší, dlouho a toužebně očekávané nové zázemí. Podařilo se vybudovat umělou plochu třetí generace o rozměru 57 x 28 m2 s umělým osvětlením. Dále zatravnit bývalé škvárové hřiště a v létě 2023 se nainstalovalo umělé zavlažování. Nový povrch získalo i tréninkové multifunkční hřiště s umělou trávou na Lázeňské louce. Stejně tak omladil klub i vedoucí posty a zařadil mladé trenéry do řídících struktur klubu.

Osobnosti klubu:

Josef Koubek
Byl výraznou oporou říčanského mužstva na pozici záložníka ve 20. letech. Nejdříve Ukázněný, nekuřák, nepiják, oddaný svému sportu a přitom obětavý funkcionář. Už jako desetiletý kluk začal kopat v různých říčanských kroužcích. Jmenovaly se „Hradní setnina“, Hliník a Olivie. Na jaře 1920 se dostal do prvého mužstva SK Říčany. Hrál zprvu levou a pak pravou spojku, teprve později přešel do zálohy. V roce 1927 přestoupil do Čechie Uhříněves, která v té době hrála I. A třídu. Po dvou letech se s dřívějším spoluhráčem Karglem vrátili zpět do Říčan, kde se formovalo nové mužstvo z přeřazených dorostenců. V roce 1931 mají tito dva vynikající hráči skvělé jubileum: 300 zápasů za klub, později sehráli přes 500 zápasů. Později pomáhal v oddílovém výboru a hrdě hlásil, že v kopané nalezl skutečně dobrou zábavu, prožil s ní řadu pěkných nezapomenutelných let. Tvrdil, že je potřeba zápal, poctivost, trpělivost, nenechat se odradit počátečními neúspěchy, a dobré výsledky se pak dostaví samy.

André Houška (1926 – 1991)
Byl český fotbalista, brankář, reprezentant Československa. Od sezony 1942/43 hrál středočeské mistrovství I. B třídy za SK Říčany, s nímž v prvním poválečném ročníku 1945/46 postoupil do I. A třídy. V roce 1947 přestoupil do Slavie Praha. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1954–1955 tři zápasy, jednou nastoupil i za reprezentační B-mužstvo. V lize odehrál 271 utkání. Hrál za Slavii Praha (1947–1948, 1950–1951), Duklu Praha (1949–1950), Spartu Praha (1952–1958) a Bohemians Praha (1958–1965). Se Spartou získal dvakrát titul mistra republiky (1952, 1954).

Miroslav Šafařík (1949 – 2003)
Začínal s fotbalem v Říčanech, v 17 letech již hrál za dorost Sparty Praha a od svých patnácti do 25 let hrál za Říčany ragby, z toho 7 let ligu. Je držitelem titulu mistra republiky dorostu jak v ragby, tak i ve fotbalu (1966/67). Po ukončení hráčské kariéry vedl čtyři roky jako hrající trenér tréninky říčanského fotbalového áčka. Později trénoval ligový dorost ve Spartě Praha, byl šéftrenérem mládeže a zároveň v letech 1993-1999 vedl fotbalovou reprezentaci České republiky do 18 let. Následovala trenérská funkce od roku 1997 v prvoligových Teplicích a na podzim 2001 se stal asistentem trenéra Josefa Pešiceho v prvoligové pražské Slavii. Jeho domovem byly Říčany. Jako velký patriot sledoval všechny říčanské sporty. Měl radost z úspěchu ragbistů, budování tenisových kurtů, zajímal se o fotbal a oceňoval i výborné výsledky říčanských šachistů.

Druhým fotbalovým klubem v Říčanech je FK Radošovice, který založili příznivci kopané v roce 1921 v lese za rybníkem Jureček.

Ragby v Říčanech

Vznik dnes nejúspěšnějšího ragbyového klubu v České republice se datuje do roku 1944. Tehdy hrstka nadšenců, vedená dnes již nestorem českého ragby Josefem Kohoutem, založila říčanský oddíl a začala propagovat nový sport. První tréninky začaly na hřišti DTJ, které stávalo u trati před nádražím a kde za klubovnu tehdy sloužil vyřazený železniční vagón samotného císaře Františka Josefa I. První výbor ragbyového klubu DTJ Říčany byl ustaven 17.8 1944 a předsedou byl zvolen J. Maštálka starší, zatímco Josef Kohout, si ponechal sportovní vedení mužstva. První utkání se odehrálo před tisícovkou diváků na Strahově už 20.6.1944 s patnáctkou bývalých hráčů. Říčany prohrály 6:26.

V roce 1961 začala první zlatá éra ragby v Říčanech. Dorost získal v Ostravě titul přeborníka republiky a v následujícím roce ho ve Vyškově obhájil. Družstvo již vedl s Josefem Kohoutem i Ludvík Koreš.  Nejblíže k vítězství v soutěži mužů měly Říčany v roce 1970, ale scházelo jen trochu sportovního štěstí. Malý krok chyběl k titulu i o čtyři roky později a též v roce 1993, kdy stačila remíza v posledním utkání. Během let si ragbisté svépomocí vylepšili své hřiště tak, že se stalo jedním z nejlepších v republice.

Po listopadové revoluci v roce 1989 se oddíl osamostatnil a úspěšně pokračoval pod staronovým názvem Rugby Club Říčany. První titul v mužské kategorii získal v roce 1996. V novém tisíciletí začala další zlatá éra říčanského ragby a ziskem dalších desíti titulů v letech 2001, 2004, 2005, 2006, 2011, 2012, 2021, 2022, 2023 a 2024 se Říčany zařadily k neúspěšnějším klubům v historii českého ragby. Kategorie dětí a mládeže mají na svém kontě již více než 30 titulů, a právě díky systematické práci s mládeží jsou Říčany dlouhodobě úspěšným a stabilním klubem.

Největší osobnosti klubu:

Josef Kohout (1910 – 2001)
Rodák z Radošovic u Vlašimi Josef Kohout se narodil v roce 1910. Stal se elektrotechnikem a většinu pracovních let strávil v Ústavu pro silnoproudou elektrotechniku při Československé akademii věd v Praze. Ragby začal hrát roku 1930 ve Spartě, s níž získal hned v následujícím roce mistrovský titul. Záhy se stal členem reprezentačního mužstva a odehrál všechna čtyři předválečná mezistátní utkání. Mezi lety 1935 a 1944 se ragby nehrálo. Na sklonku války se řada bývalých hráčů opět chopila šišatého míče a začala tuto hru propagovat. Jedním z nich byl i Josef, který už v té době bydlel v Říčanech. Spolu s pár nadšenci založil ragbyový oddíl, kde byl trenérem i funkcionářem. A to až do rozpadu oddílu v roce 1952. Josef však ragby neopustil. I nadále působil alespoň jako funkcionář v ragbyové sekci. Josef Kohout stojí i díky trénování svého syna a jeho spolužáků za vznikem žákovské kategorie, kdy se v roce 1958 uskutečnila první žákovská soutěž. Říčany ji samozřejmě vyhrály a o znovuvzkříšení ragby v našem městě bylo rozhodnuto. Josef se také nadšeně staral o údržbu a zvelebování ragbyového stánku a pravidelně jezdil na letní ragbyová soustředění. Postupně mu začali s trénováním pomáhat i další odchovanci oddílu a on už mohl pracovat „jen“ jako jeho předseda. V roce 1981 ze zdravotních důvodů opustil i funkcionářský post. I nadále ragby sledoval a navštěvoval utkání. Josef Kohout obdržel v roce 1976 za svou celoživotní práci pro rozvoj ragby bronzovou medaili FIRA. Lásku k ragby podědil kromě syna Míly také jeho vnuk Tomáš, který získal první říčanský titul v roce 1996, a další pravnuci, kteří se narodili doslova s šiškou v kolébce.

Vilibald Hervert (1944 – 2018)
Vilibald vyrůstal a hrál ragby v Říčanech s generací hráčů vedenou Josefem Kohoutem, vojenská léta prožil v Dukle, vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu a milovanému ragby a sportování se věnoval celý svůj život. V osmdesátých letech trenérsky a potom hlavně metodicky působil v našem klubu, kdy už tenkrát ve výchově hráčů vštěpoval trenérům i mladým ragbistům potřebu dlouhodobého, koncepčně uceleného vedení i vnímání tréninků a jejich příprav pro vyvážený rozvoj sportovce a jeho výkonu na hřišti. V letech 1988-1990 byl asistentem hlavních trenérů národního týmu seniorů, pracoval s juniory, vedl Trenérsko-metodickou komisi Československého svazu ragby. Přednášel na vysoké škole metodiku tréninků a byl jedním z posledních vysokoškolských pedagogů se specializací na ragby. V Říčanech později učil na gymnáziu tělesnou výchovu. Pravidelně jezdil na kole a s nordic walkingovými holemi vyrážel do okolí Říčan do posledních dní svého aktivního života.

Antonín Frydrych (1944 – 2002)
S ragby začal v roce 1956 pod vedením zakladatele říčanského ragby Josefa Kohouta. Modrobílému dresu zůstal věrný až do konce své hráčské kariéry, kterou ukončil na podzim v roce 1976. Působiště změnil pouze v době základní vojenské služby, kde hájil barvy Dukly Bohdaneč v letech 1965-1967. V reprezentaci Československa odehrál v letech 1964-1974 celkem 25 utkání. Ke konci hráčské kariéry se zapojil do trenérské práce s mládeží. Podílel se na výchově hráčů, kteří se vypracovali až do národního týmu a v roce 1996 získali historicky první titul Mistr ČR pro RC Říčany. Byl trenérem reprezentace „15“. V roce 1981 přebral po svém učiteli Josefu Kohoutovi vedení ragbyového klubu v Říčanech, kterému se úspěšně věnoval do posledních dnů svého života. V roce 1999 se stal I. viceprezidentem České ragbyové unie. V rámci ankety Ragbista roku byl zařazen in memoriam do síně slávy Českého ragby. Antonín Frydrych byl zastupitelem a radním města Říčany, podporoval nejen sport, ale i řadu dalších aktivit v našem městě. Byl známou a významnou osobností Říčan.

Petr Bláha (1944 – 2023)
Patří opět do úspěšné generace narozené v roce 1944. Petr Bláha začal ragby trénovat ve svých třinácti letech, byl součástí party, která v roce 1958 jako první v republice vyhrála soutěž v žákovské kategorii a zároveň položila základní kámen při obnovení ragby v Říčanech. Po ukončení hráčské kariéry, ve které odehrál i několik zápasů za reprezentaci, pokračoval jako trenér i funkcionář našeho oddílu.

Hokej v Říčanech

Hokejovou historii začaly Říčany psát na přelomu roku 1930/1931, kdy vznikl Studentský sportovní club SSC Říčany. Klub ledního hokeje tehdy založili šestnáctiletí studenti, které odmítl vzít pod svá křídla klub SK Říčany. Podle něj byl lední hokej příliš drahý sport. V počátcích činnosti klubu stáli Ota Novotný, Vincenc Zeman a Josef Mára. Už o 6 let později hrál oddíl nejvyšší republikovou soutěž a střetával se úspěšně s takovými kluby jako byla AC Sparta, Slavia a LTC Praha. Hrálo se na Mlýnském rybníku pod školou, na Marvánku a také na fotbalovém hřišti SK Říčany. Svoji činnost neutlumuje ani v období protektorátu, ale hraje v rámci jiných soutěží (Balounkova I.A třída) a každý z členů se v této nelehké době potýká se svým osudem. Někteří z bývalých členů byli nuceně nasazeni na práce do Říše, ale stačili tehdy splnit svůj přijatý úkol a zahájit výstavbu zimního stadiónku, někteří museli opustit republiku a někteří byli transportováni do vyhlazovacích táborů.

Další příznivý vývoj ledního hokeje v Říčanech se datuje až po osvobození v roce 1945. V roce 1947 se SSC Říčany sloučil s fotbalovým klubem SK Říčany a vytvořil klub ČSK Říčany, který naše město v hokeji proslavil. Odtud vyšla celá řada československých reprezentantů, jako byli obránce Josef Zvolský a naše tehdy nejrychlejší křídlo Václav Bubník. Také se zde zrodilo mnoho známých funkcionářů českého ledního hokeje. Zdeněk Andršt a Vincenc Zeman se stali předsedy Československého svazu ledního hokeje v šedesátých letech. V té době vstupuje do popředí klubu bývalý student práv Josef Němeček. SSC postupně sdružovalo kromě hokeje většinu mládeže ve sportovních oddílech házené mužů i žen, volejbalu, pozemním hokeji, vodním pólu, lyžování, ale i v kultuře např. uměleckém přednesu. Tyto večery se konaly každý týden a na jejich základech později pokračovala dramatická skupina studentů říčanského gymnázia.

Největší úspěchy klubu ve 40 letech
V sezóně 1947/48 se lední klub poprvé a naposledy zúčastnil nejvyšší hokejové soutěže v Československu. ČSK bylo přiřazeno do skupiny B, ve které skončilo na sestupovém 5. místě. Na konci 40. let a další dekádu hrají Říčany 2. československou ligu. V pozdějších letech se klub propadnul do nižších soutěží. V 90. letech si udržuje stabilní místo v rámci Středočeské krajské soutěže. Naposledy hraje v sezóně 2005/2006. Od roku 2011 říčanský klub působí v rámci NHLH Benešov a hraje 1. ligu neregistrované soutěže, kdy v roce 2015 a 2017 slaví výhru. Od sezóny 2017/18 působí klub ve 2. pražské hokejové lize, neregistrované soutěži v České republice. Klubové barvy jsou zelená, bílá a černá.

70. výroční založení SSC Říčany
25. května 2001 si klub připomněl výročí 70 let své existence. Vzpomínkového setkání se za přítomnosti představitelů města účastnilo několik žijících členů SSC. „Kromě této veřejné vzpomínky na velmi bohatou a záslužnou sportovní, společensko-kulturní a vlasteneckou činnost se setkáme v užším kruhu s vrstevníky, tehdejšími členy klubu, kteří zde žili a veřejně pracovali,“ zval tehdy na akci činovník a pamětník Jaroslav Koreš. Za jednu z významných činností SSC lze označit výměnnou spolupráci říčanské mládeže s mládeží z Liptovského Sv. Mikuláše na Slovensku. Tehdy padesát mladých lidí žilo v rodinách a stejný počet zase tři týdny v Říčanech. Dodnes jsou to pro pamětníky nezapomenutelné zážitky i životní zkušenosti.

Z původního kluziště pod širým nebem moderní hala
Hokejisté hráli od roku 1937 na kluzišti vedle fotbalového hřiště, kde oddíl vybudoval hokejové hřiště s kabinami a klubovými místnostmi tzv. Stadiónek. Nové nekryté kluziště na tomto místě vzniklo v roce 1982 a po celá osmdesátá i devadesátá léta zažívalo zlatou éru bruslení. „Otevření nového stadionu mi dávalo možnost, a jsem přesvědčený, že tomu tak bylo i u mnoha dalších Říčaňáků a obyvatel z okolí, sledovat zápasy tehdejších matadorů. Návštěvnost byla veliká,“ vzpomíná Jaromír Jech, bývalý starosta města a nadšený hokejista. Sám hrál za říčanský hokejový klub jako žáček koncem padesátých let minulého století.

Kromě hokejového klubu ledovou plochu využívala k bruslení veřejnost i školáci. V roce 2006 kvůli nevyhovujícímu stavu provoz na stadionu skončil, kluziště dalších několik let leželo ladem a o devět let později včetně okolních budov zbouráno. Bývalé i současné vedení města se v minulých letech snažilo ledovou plochu zachovat a umožnit modernizaci novému provozovateli. Všechny pokusy až do roku 2013 však byly neúspěšné. Ve stejném roce zastupitelé schválili záměr pronájmu pozemku soukromému investorovi, bývalému extraligovému gólmanovi Martinu Altrichtovi, který zde vybudoval nový stadion.

Nový zimní stadion otevřel v prosinci 2016
Nová aréna se vedle sportovní haly ve Škroupově ulici v Říčanech začala stavět na jaře 2016 a na konci roku už otevřela své brány nadšeným hokejistům. Zázemí haly disponuje velkým a malým kluzištěm s kamerovým systémem, osmi prostornými a moderně vybavenými šatnami s malou tělocvičnou. Součástí zimního stadionu je i posilovna, obchod s hokejovým zbožím a restaurace. V témže roce byl založen nový hokejový klub HC Merkur Říčany (nyní HC COM-SYS Říčany). V prosinci 2016 si říčanský SSC po dlouhých deseti letech znovu zahrál na domácím říčanském ledě v přátelském utkání proti béčku Velkých Popovic. Domácí tým ve slavnostním utkání zvítězil poměrem 6:2. Klub se věnuje tréninku od malých dětí, přes dorost až po dospělé.

Osobnosti klubu:

JUDr. Zdeněk Andršt (1912-1985)
Byl hokejista, trenér a předseda Československého svazu ledního hokeje, který se narodil v Postupicích. Jako aktivní hráč hrál nejdřív jako student v Benešově. Poté jeho hokejové kroky vedly do Říčan, kde hrál za SSC Říčany v letech 1932–1935. Další sezónu hájil barvy ČSK Vyšehrad a jeho kariéra je spjatá až do roku 1946 hlavně s pražskou SK Slavií. V letech 1961–1962 byl trenérem československé hokejové reprezentace, které získalo v roce 1961 stříbrnou medaili na Mistrovství světa. V letech 1958–1961 byl předsedou trenérské rady ústřední sekce ledního hokeje. Od roku 1961 do roku 1980 zastával funkci předsedy hokejového svazu, a tak je v historii československého ledního hokeje nejdéle sloužícím předsedou hokejového svazu. V tomto období získali českoslovenští hokejisté třikrát titul mistrů světa (1972, 1976 a 1977), osm stříbrných medailí z mistrovství světa a zimních olympijských her a pět titulů mistrů Evropy. V roce 1972 byl předsedou organizačního výboru Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze. Za svůj aktivní život v ledním hokeji získal mnoho ocenění: Veřejné uznání 1. stupně Za zásluhy o rozvoj Československé tělesné výchovy (1959), Zasloužilý trenér (1961), Medaile Dr. M. Tyrše (1976), Medaile J. F. Chaloupeckého (1980) a ocenění Zasloužilý pracovník v tělovýchově a sportu (1982). V roce 2008 byl in memoriam uveden do Síně slávy českého hokeje. Jeho synem byl známý kytarista Luboš Andršt.

Václav Bubník (1926-1990)
Byl československý hokejový obránce a trenér. Dětství prožil v Říčanech a první hokejové roky prožil ve zdejším studentském klubu SSC, se kterým dokonce v sezoně 1947/1948 hrál nejvyšší soutěž. V roce 1949 přestoupil do vítkovického týmu a hned v první odehrané sezóně se tým umístil na druhém místě. Zde se potkal s dalšími výbornými hráči, Vladimírem Bouzkem a Miloslavem Blažkem. Tým získal v sezóně 1951/1952 historicky první titul. Jako reprezentant se zúčastnil dvou olympiád v letech 1952 a 1956, kde při zahajovacím ceremoniálu nesl československou vlajku. Na mistrovských šampionátech hrál také dvakrát, a to na MS 1954 ve švédském Stockholmu a na MS 1955 v Německu, kde získal svoji jedinou medaili, bronzovou. V reprezentačním dresu odehrál celkem 64 zápasů a vstřelil 14 gólů. Trénoval také jugoslávský národní tým na olympijských hrách 1964 a mistrovství světa v bazénu B v roce 1965. Jeho bratrem je krasobruslař a právník Gerhardt Bubník.

Šachy v Říčanech

Ustavující schůze šachového klubu se konala v restauraci p. Kozla „U nádraží“ v Říčanech v roce 1925. Prvním starostou se stal František Bačkovský, který zastával funkci městského tajemníka. V roce 1932 se v Říčanech hrála první simultánka. Velmistr šachu a kandidát mistrovství světa E. D. Bogoljubov sehrál 19 partií, z nichž 18 vyhrál a 1 remizoval. Dlouholetý člen výboru a správce klubového majetku Josef Sochor měl v Říčanech Knihařský závod a vázal pro klub zdarma všechny knihy. V roce 1934 místostarosta klubu, vynálezce a výrobce automatických rozmnožovacích strojů v Říčanech Josef J. Šimůnek představil spolu s kolegou patent – šachové hodiny s automatickým ukazovatelem počtu tahů. Po válce se činnost klubu rychle rozvíjela. Avšak v roce 1958 ztratil hrací místnost U Kozlů a jeho působení začalo upadat až do 80 let. Později oddíl začal pracovat s mládeží, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. V současné době je Klub šachistů druhým největším oddílem v ČR. V soutěžích má 11 družstev dospělých a 7 mládežnických. Družstvo mládeže vyhrálo v roce 2023 Extraligu a stalo se mistry ČR.

Osobnosti:

• Jaroslav Polák – mezinárodní mistr v korespondenčním šachu.
• Růžena Poláková – v r. 1953 hrála polofinále přeboru republiky žen.
• František Říha – předseda oddílu 22 let
• Sourozenci Říhovi – účastníci republikových přeborů jednotlivců i družstev.
• Jaroslav Říha – stávající předseda oddílu od r. 2000.

Tenis v Říčanech

Podle dostupných informací založily v Říčanech první tenisový klub kolem roku 1912 klub dvě mladé sokolky. Hrálo se v tzv. Větrovcově kolonii na soukromých kurtech člena Sokola, dentisty Otokara Karafiáta. Sokolové v roce 1931 svépomocně postavili tenisové kurty v sousedství sokolského cvičiště. Mezi zakládající členy a nejvýraznější postavy oddílu patřili Vladimír a Božena-Bobina Černohorských. Klubem za celé roky prošly desítky tenistů, kteří hráli v žákovských, dorostových i dospělých kategorií krajské soutěže se střídavými úspěchy. Na kurtech v Radošovicích se hrálo již v roce 1926. Souběžně vznikl i tenisový klub L.T.C. Říčany. Areál s 6 antukovými kurty je situován v klidném a romantickém prostředí u koupaliště Jureček. Hráči TK Radošovice se účastní soutěží družstev i jednotlivců od dětí až po dospělé. V bohaté historii se klub dočkal postupů do nejvyšších soutěží mládeže nebo do druhé ligy dospělých. Několik radošovických odchovanců se pohybuje na světových žebříčcích ATP, WTA či ITF. V roce 2001 byl vybudován na okraji Říčan v malebné lokalitě blízko rybníku Marvánek další tenisový areál Oáza s veškerým zázemím. Klub vede tenisovou školu a pořádá různé tenisové turnaje. Velké oblibě se těší i tenisové kurty dalšího říčanského klubu TK Pacov.

Osobnosti:

• Luban Stuchlý – dle pamětníků nejlepší závodní hráč tenisového oddílu sokola v jeho historii.
• Marek Michalička – odchovanec TK Radošovice, nejlepší 235. umístění v žebříčku ATP v roce 2016, tenisový trenér.

Sokol v Říčanech

T. J. Sokol v Říčanech a Radošovicích má přes tisíc členů všech věkových kategorií a je tak největší neziskovou organizací ve městě. Patří do župy Barákovy a je součástí České obce sokolské (ČOS). První pokus o založení Sokola v Říčanech byl podle archivních materiálů již v květnu roku 1870 z iniciativy Josefa Chmela, Václava Bělohradského a jejich přátel. Trvalou podobu dostala jednota Sokol až po dvaceti letech, a to v lednu 1896 zásluhou zejména Eduarda Čížka, Františka Bačkovského, Josefa Chmela a dalších občanů Říčan a tehdy i samostatných Radošovic.

Ženy začaly cvičit v roce 1902 a již v roce 1912 složky mužů, žen a dorostu vystoupily na všesokolském sletu v Praze. Od té doby tato tradice pokračuje. Ve dvacátých letech zaznamenala jednota největší rozmach: byl postaven sokolský biograf, vybudováno letní cvičiště a pořízen historický prapor. Ve čtyřicátých letech byla postavena sokolovna, která slouží dodnes. V jednotě fungují oddíly všestrannosti, tenisu, atletiky, rokenrolu, volejbalu, jógy, rekondik. Od svého založení prošly jednotou i oddíly rohovnický, lyžařský, střelecký, basketbalu, plavání a čtenářský nebo dramatický kroužek.

Osobnosti:

• Josef Chmel – první starosta
• Antonín Přerost a Josef Masopust – zasloužili se o pořízení praporu
• Anna Jarolímová – první náčelnice od r. 1920 do r. 1930
• Petr Kubeš – starosta po obnovení Sokola od r. 1991 do r. 2013