Historie města Říčany

Trochu pohádek na úvod…

Ač jsou Říčany velmi staré město, na přímé historické památky nejsou příliš bohaté. Díky své poloze, zcela jistě se nevyhnuly rannému osídlení Keltů i Germánů. Slovanské osídlení počínající od 6. století staví Říčany na hranici původního knížectví kmene Čechů. Písemné doklady o prvních stoletích existence našeho města buď neexistovaly, případně vzaly za své na konci třicetileté války, kdy město lehlo popelem. Přesto ale o první, historicky však nepodložené události v souvislosti s naším městem, píše v Kronice české (1541) Václav Hájek z Libočan. Kronikář v ní popisuje krvavou „bitvu o říčanský dvůr“, která se měla odehrát roku 748 mezi Rozhoněm, knížetem Kouřimským, a Nezamyslem, knížetem Vyšehradským, o meze jakéhosi dvora, jež chtěl Rozhoň do svého majetku získat. Přemyslovec Nezamysl zvítězil a na padesát zajatců odvedl na Vyšehrad. Zachoval se k poraženým velkoryse, ale než jim daroval svobodu, rozkázal Rozhoňovi pro výstrahu srpem utnout nos. Svému věrnému hejtmanovi, který v onom boji vedl jeho vojsko, pak Říčany daroval. Vzhledem k Hájkově pověsti skvělého vypravěče, avšak ne příliš důvěryhodného historika, bereme tuto zmínku spíše jako báji či legendu, která nemá reálný základ.

Celý dějezpyt a dějepis český nezná většího škůdce nad muže tohoto, který dav se do spisování obšírné kroniky české, jal se neslýchanou nestoudností nejen vymýšleti a na drobno líčiti dle zdání svého příběhy nebývalé, ale i podkládati jim za prameny spisy rovněž smyšlené a od nikoho, ani od spisovatele samého nevídané...

František Palacký

Období založení a prvního rozkvětu města

Někdy ve druhé polovině 13. století byl vystavěn říčanský hrad a patrně ve stejné době na jeho předpolí vzniklo město a kostel sv. Petra a Pavla. Jeho zakladateli byli páni ze Všechrom. Jejich původní sídlo, Všechromy, leželo nedaleko při staré zemské stezce z Prahy na Sázavu. K založení Říčan došlo nejspíše kvůli lepší ochraně významné cesty z Prahy do nově založené královské Kouřimi.

První písemná zmínka, která se již zřejmě opravdu dotýká Říčan, pochází z roku 1289. Jde o stížnost pražského biskupa Tobiáše z Bechyně, který si stěžuje, že jakýsi Ondřej „z Říčan“ (v originále „de Bychan“) vyplenil Liblici u Českého Brodu. Tímto Ondřejem z Říčan je zřejmě míněn Ondřej ze Všechrom, jeden ze zakladatelů místního šlechtického rodu, toho času již sídlící na říčanském hradě.

Pánům z Říčan náležely i další statky v okolí nově založeného hradu – Velké Popovice, Kunice, Průhonice a Čestlice, Křížkový Újezdec, Jirčany a Tehov. V následujícím století se rod říčanských pánů s trojlistem stříbrných leknínů na červeném poli v erbu rozvětvil a můžeme jej nalézt na různých místech v Čechách. Až do husitských válek však zůstávaly Říčany centrem rodu a zároveň jeho nejvýznamnější državou. 

Ve 14. století jsou Říčany přirozeným a největším sídlem v širokém okolí s právem trhu. Hrad je správním střediskem rozsáhlého panství a město nabízí nabízí útočiště specializovaným řemeslníkům i sedlákům. Období přirozeného rozkvětu města je však ukončeno husitským povstáním. Roku 1420 je hrad po krátkém obléhání vypleněn husity, pan Diviš z Říčan (odpůrce husitů) je vyhnán, církevní statky jsou rozděleny mezi husitskou šlechtu a Říčany se na celé další půlstoletí stávají majetkem Nového Města pražského. Páni z Říčan odchází nejen z města, ale i z celého kraje a nikdy se sem už nevrátí, přestože různé větve rodu měly po několik staletí majetky snad v celých Čechách (Hořovice, Zásmuky, …). Poslední linie pánů z Říčan vymírá až na počátku 19. století.

Hrad lidé postupně rozebírali na stavební kámen. Když rozebrali skoro celý hrad, rozebrali i břidlicovou ostrožnu pod ním.

Na konci 15. století dochází ke významné změně majitele a panství přechází na významný rod Trčků z Lípy. K Říčanům, které se skládaly z hradu, městečka a poplužního dvora, patřily v té době ještě Radošovice, dále Přestavlky, Nesvačily, Předčice (dnes zaniklé vsi na katastru Říčan), Otice a Zděbrady. Celé zboží bylo odhadnuto na 4000 kop. Vzhledem k tomu, že však Říčany přestaly sloužit jako panské sídlo nesloužily (Trčkové sídlili na Vlašimi či ve svém pražském domě), hrad významně chátrá a je místními obyvateli rozebírán na stavební materiál.

Rozkvět a bohatství 16. století a úplná destrukce města třicetiletou válkou

Funkční byl pivovar, který představoval velký zdroj příjmů, sladovna a spilka. Potřebám vrchnosti sloužily i dva domy – Peškovský a Doušovský. V této době je doložen i říčanský kat – městečko mělo hrdelní právo, jako jediné na uhříněveském panství. Vydržování vlastního kata bylo nákladné a svědčí o bohatství říčanských, že si to mohli dovolit. Připočteme-li k tomu, že v Říčanech byl i farní kostel s nově opravenou farou, dostaneme obraz malého, ale vzkvétajícího městečka, jehož začlenění do dominia Smiřických mu navzdory ztrátě funkce správního sídla výrazně prospělo. Pro srovnání – v téže době mají Radošovice 5 poddanských gruntů.

Opětovný rozkvět města pod správou rodu Smiřických ze Smiřic ve druhé polovině 16. století ukončily potlačené stavovské povstání (1618-1621), bitva na Bílé hoře (1620), ve kterých se Smiřičtí na protestantské straně významně podíleli a následné tragické události třicetileté války. Krajina Říčan byla vždy obilnicí Prahy a středních Čech, proto se jí nevyhýbala tažení nepřátelských armád. Ač první dvě třetiny tohoto konfliktu přečkaly Říčany ještě v relativním klidu, na konci války v letech 1645 a 1648 již neodolaly nájezdům a plenění Švédů, kteří Říčany prakticky srovnali se zemí. Statky rodu Smiřických jsou konfiskovány a přechází koupí od Albrechta z Valdštejna na Karla z Lichtenštejna.

Nikdo dnes již neví, kde Říčany vlastně ležely…

Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, 1650

Rozsah katastrofy, která město postihla dokládají dobová svědectví – v Merianově Topografii Bohemiae se roku 1650 píše, že nikdo již neví, kde Říčany dříve ležely. V roce 1651 je uváděno v Říčanech 20 dospělých obyvatel, v Radošovicích pak jediný majitel gruntu. Trvalo dalších více než 100 let, než se Říčanům podařilo vrátit se do stavu, který zde panoval před válkou. 20 let po skončení války byla obnovena městská rada, v roce 1671 pak vystavěna nová radnice se šatlavou na místě dnešní Staré radnice. V roce 1699 pak byl na náměstí po vzoru Staroměstského náměstí vztyčen Mariánský sloup, jako poděkování Matce Boží za záchranu města před morem. K obnově říčanské fary došlo až roku 1707, v době kdy v Říčanech žilo asi 250 obyvatel.

Obnova města pod správou Lichtenštejnů

Významnou osobností se pro město stala pravnučka Karla z Lichtenštejna Marie Terezie Savojská. Za její šedesátileté vlády (1712–1772) zaznamenaly Říčany opětovný pomalý vzestup. Věvodkyně nechala přestavět kostel sv. Petra a Pavla v barokním slohu, vznikla nová patrová fara. V roce 1736 byla ve městě též zbudována nová patrová radnice. 4. 4. 1748 císařovna pak Marie Terezie potvrdila Říčanům konfirmační listinou privilegia udělená v minulosti Maxmiliánem II. Ani v 18. století se městu nevyhnuly války, ani jedna z nich však neměla pro město fatální důsledky.

Do 19. století vstoupily Říčany dalším dlouhým válečným konfliktem. Během napoleonských válek táhly městem dvakrát ruská vojska. V roce 1843 čítají Říčany již 135 domů, ve kterých žije 1009 obyvatel. Je vystavěna nová patrová škola, jejíž podoba je již zachycena na prvních fotografiích, zrušen hřbitov kolem kostela a za městem založen nový, který až do počátku 50. let 20. století stával na místě dnešního Parku por. Koreše (dnešní Olivova ulice). Roku 1830 zakládá uhříněveský vrchnostenský hejtman Jesser chudobinec, který po přebudování obcí slouží ještě po II. světové válce.

Do roku 1850 byly Říčany poddanským městečkem panství Uhříněves. Politickým i soudním okresem s 90 obcemi se staly Říčany poprvé v roce 1855. V rámci nových potřeb zde vzniká sídlo okresního úřadu (dnešní budova Staré radnice s věží) a soudní i politické správy (vedlejší budova). Po 13 letech byly Říčany začleněny pod hejtmanství Český Brod a později připadly okresu Žižkov. 

Ve druhé polovině 19. století se také významně rozvíjí spolková, hospodářská i cechovní činnost. Kromě nové železnice se budují i nové komunikace (Praha–Kouřim, Říčany–Mnichovice, Říčany–Kolovraty). Založen byl Okresní hospodářský spolek (1870) a Okresní záložna (1874). Na kraji města byly postaveny velké parní mlýny Bartoš, jelikož Říčansko i přes průmyslový rozvoj svého centra zůstalo zemědělskou oblastí zásobující potravinami hlavní město. Co se týče kulturních aktivit, zakládány jsou různé spolky – Sbor dobrovolných hasičů (1874), Pěvecký spolek Jablonský (1881), Sokol (1896), Okrašlovací spolek (1901), Sportovní klub (1901), věnující se kopané. Co se týče stavebního vývoje, rozrůstaly se Říčany do všech stran a pozvolna splývaly s blízkými Radošovicemi.

Mezi důležité nové stavby vznikající v této době v Říčanech patří rovněž Vychovatelna manželů Olivových, tzv. Oliveum (1896), Thomayerovy školky (1896) – zahrady sloužící k pěstování okrasných rostlin, zejména dřevin a také nová budova školy (1908) sloužící do dnešních dnů.

Na cestě k nové republice

Jakkoli se mimořádně významnou pro růst Říčan a okolí ukázala stavba železniční tratě Praha-Benešov (navazující na již vybudovanou spojnici mezi Českými Budějovicemi a Lincem) započatá v roce 1869, rozvoj železniční dopravy měl zásadní vliv i na vznik rekreační oblasti. Železnice přiblížila Říčany Praze, neboť umožňovala každodenní dojíždění do zaměstnání a zároveň se – opačným směrem – staly Říčany oblíbenou turistickou oblastí Pražanů. V té době se zde začaly stavět luxusní vily, rekreační a sportovní zařízení, hostince, tančírny a odpočinkové pavilony.

Okresním městem se Říčany opět staly v roce 1925, tedy až po vzniku Československé republiky a přestaly jím být v roce 1960, kdy připadly pod okres Praha-východ. Po zrušení okresů v roce 2003 přešly mnohé správní agendy zpět pod město, stalo se obcí s rozšířenou působností, do jehož obvodu spadá 51 okolních obcí. Přímo k městu patří původní osady – Radošovice, Jažlovice, Kuří, Pacov, Strašín a Voděrádky.