Park NADIVOKO

Areál pod Mlýnským rybníkem, kde dlouhá léta sídlila Krajská správa a údržba silnic (KSÚS), město koupilo s jasnou vizí – proměnit ho v moderní přírodní prostor pro širokou veřejnost. A město se skutečně mění, i když krok za krokem. Nechceme hned vybudovat „nablýskaný“ park a ostatní mít řešené. Chceme k proměně této krásné lokality přistupovat citlivě a moderně. Nejprve je potřeba místo asanovat a uklidit, až pak do něj začneme přidávat inspirativní prvky, aby prostor nesloužil pouze procházkám, ale měl i jiné možnosti využití.

Park NADIVOKO: prostor, který roste s vámi
Bývalý areál krajských služeb v Říčanech ožívá díky taktické aktivaci území. Park NADIVOKO je impulsem, který dává dříve ryze industriálnímu místu nový život a otevírá cestu k budoucímu městskému parku. Přetváření prostoru proběhne v několika etapách – každá z nich vyzkouší jiné možnosti využití. Zkušenosti a postřehy získané během tohoto procesu se stanou stavebními kameny pro podobu parku, který zde vyroste v budoucnu.

Lepší prostupnost území
První fáze má za úkol území zpřístupnit a zároveň otestovat experimentální přístup ke krajinářské tvorbě. Terénní modelace, dobrodružné herní prvky a zázemí pro pobyt jsou základem aktivace prostoru. Odvážná práce se zelení je součástí celé taktiky – smyslem je ověřit funkčnost navrženého řešení přímo v terénu a za spoluúčasti návštěvníků.

Kopečky a zajímavá zákoutí
Cesta k nové podobě není jednoduchá. Samotná likvidace starých objektů, betonových ploch, zbytků stavebních odpadů i náletových dřevin byla náročná. Celý areál je plný svahů a zákoutí, které nevýhodu snadno promění ve výhodu. Tyto terénní nerovnosti lze totiž zajímavě využít. Zrovna tak kmeny starých stromů. Zeminou zahrnuté pařezy a kmeny vytvoří zajímavé přírodní herní prvky, které se dají využít pro prolézačky i odpočinek. A hlavně se tak ušetří za odvoz, ale i životní prostředí.

Moderní, inspirativní prostor pro děti i dospělé
Areál konečnou podobu získá až s postupem času, ale cílem je nabídnout univerzální prostor, který bude sloužit všem – dospělým jako místo pro odpočinek a dětem jako prostor, který podporuje hru a fantazii. Společně s architektem města se připravuje inspirativní koncept, kde budou například kmeny stromů fungovat jako přírodní prolézačky, schovky i estetický prvek. Zároveň prostor nabídne i praktický přínos – otevře cestu do Pohodového údolí a naváže na Mlýnském rybníce. Počítáme i s parkovacími místy pro návštěvníky, aby neblokovali stání pro rezidenty.

Temporary use v ulici Podhrázná
Park NADIVOKO vzniká metodou tzv. taktického urbanismu – tedy formou „zkusíme a uvidíme“. Díky tomu si místo najde svou vlastní podobu spolu s vámi, návštěvníky.

Areál konečnou podobu získá až postupem času, ale už nyní může sloužit všem – dospělým jako místo pro odpočinek a dětem jako prostor, který podporuje hru a fantazii. Celý koncept vznikl ze spolupráce městského architekta Petra Franka a Skull Studia. Inspirací pro přeměnu takového místa je například kasárna Karlín nebo karlínský Přístav 18600, kde se ze skládky postupně stalo vyhledávané místo pro setkávání a odpočinek.

„Rozhodli jsme se jít cestou tzv. temporary use – tedy dočasného využití. To umožní, aby areál ožil dříve, než se definitivně určí jeho trvalá podoba. Díky tomu si místo vyzkoušíme společně s vámi, zjistíme, co tu nejlépe funguje, a zároveň nebudeme zbytečně utrácet vysoké částky. Inspirací nám je například karlínský Přístav 18600, kde se ze skládky postupně stalo vyhledávané místo pro setkávání a odpočinek,“ vysvětluje městský architekt Petr Frank.

Od Menclova mlýna… k parku Nadivoko!

Historie Mlýnského rybníka a okolí
Mlýnský rybník společně s Lázeňským byl patrně zbudován souběžně se založením říčanského hradu a městečka na konci 13. století.

Mlýn a jeho proměny
Mlýn býval obecní a po třicetileté válce panský. Patřily k němu polnosti a v minulosti dokonce tři rybníky (kromě Mlýnského také Lázeňský a Bezděkov, který se ztratil během 19. století v dnešní lokalitě na Fialce pod nádražím). Stavění pod hrází rybníka s náhonem je zakresleno už na plánu Říčan z roku 1715. O sto padesát let později patřil uhříněveskému cukrovaru, který určoval i výšku hladiny rybníka. V roce 1898 se však začal psát nový příběh. Do mlýna přišla rodina Menclova. Od té doby se mu říkalo Menclův mlýn.

Statečná mlynářka Marie Menclová
Marie Menclová se ujala řízení mlýna poté, co její muž náhle onemocněl. Původně byla úřednice, ale rychle se vyučila mlynářkou. Složila mlynářské zkoušky a stala se uznávanou paní mlynářkou. Věnovala se úspěšně i hospodářství na pronajatých pozemcích – chovala hovězí dobytek, ušlechtilé plemeno prasat a měla velkou drůbežárnu. Díky vodnímu kolu, plynovému motoru i vlastní elektřině mlýn šlapal téměř bez přestávky. Za války navíc Marie pomáhala lidem – rozdávala mouku, i když tím riskovala vlastní svobodu. Během války chodily do mlýna kontroly, zda se zde nemele více obilí, než bylo povoleno. Kvůli udání byla paní mlynářka vyslýchána na gestapu v Petschkově paláci. Přesto vše přečkala, ale stres se výrazně podepsal na jejím zdraví. Zemřela náhle v roce 1949.

Garáže pro krajskou údržbu silnic
Po smrti Marie Menclové zůstaly ještě dvě děti nedospělé a nebyla možnost, jak chod mlýna udržet. Po únoru 1948 se ve mlýně ještě nic zásadního nezměnilo. Později komunisté odebrali rodině pomocníky v hospodářství, a tak zůstalo příliš mnoho práce na pár lidech. Když se v roce 1950 začala tvořit jednotná zemědělská družstva, byla to pro potomky paní Menclové spíše záchrana. Vystěhované prostory mlýna pak převzala krajská údržba silnic a zřídila zde garáže pro těžké stavební stroje. Po mnoha letech jednání uzavřely Říčany v roce 2024 dohodu se Středočeským krajem – areál získaly bezúplatně. Nyní se lokalita mění na klidovou, relaxační zónu propojenou s Pohodovým údolím.